Měsíc

Měsíc
Teď měsíc, přítel zlatý, si chodí po kraji. A telegrafní dráty doprovod zpívají. To hudec jakýs hraje skrytě, jen zorničkami zraků svítě, na housle, housličky... Na housle rozněžněné písničku mollovou. Víš, co se hlavou žene a jaké vyplovou ti obrazy v tvé ztichlé hlavě, když housle, housle naříkavě ti píseň zpívají? Teď s tebe spadá, spadá kalná a tvrdá tíž. Tvá duše znovu mladá a znovu zachytíš květ nejsladší, jenž vykvétá ti tak u cesty, hle, na úvrati sladký a vonící – 23 Jsi mladý, silný, svěží a je ti dvacet jar. Zem před tvým zrakem leží, má všecko jas a tvar, zas tvoje srdce buší prudce, máš horké srdce, horké ruce a horké myšlenky – Jsi podoben tak reku, jenž světa dobývá a do mořského vzteku si píseň zazpívá, jenž v pralesy jde, do neznáma a jemuž všecko radost sama, tvůrčí a odvážná – A telegrafní dráty ti hudou modrou tmou – jsou struny rozepjaty i celou duší tvou – to hudec hraje – skrytě, skrytě, a ještě jednou omámí tě steskem a toužením – 24