Pod haldou

Vojtěch Martínek

Pod haldou
Pod haldou špinavou a sirně rozpraskanou, pod vozy černými, z nichž horký popel padá, z kotoučů černých prachu uhelného roste třešnička štíhlá. Je ještě nedospělá. První zeleň stěží skvrnami radostnými tryskla po haluzích, korunku drobnou rukama bys mohl sevřít – Však kvete, kvete. Zázraky bílé šplhají se po větévkách, výše a výše, ke slunci se v útěk daly, kdo první kytku bílou na pozdrav mu podá – A kvete, kvete. Dívčinka jasná z prachu, plísně starých chodeb tak divem vyrostla, má ještě úzké boky, ke světlu chvějně bílé ruce natahuje. A kvete, kvete. 7