Jabloňka

Vojtěch Martínek

Jabloňka
Když jaro pozdravilo radostné a bílé, jabloňky zasvítily zrůžovělým snem. Hlas slyším výsměšný té opojené chvíle: nejsladčej voní květ před slunce západem. Jen ještě utrhni, než mrak si nebem lehne a vody modravé než květy zatopí. Je pozdě zakvílet, když noci bič tě šlehne a ruka duchová tě navždy uchopí. Očima hvězdy laskám, rozhořelé sněti, strom jediné je vzrušení a třpyt. Jabloňko kvetoucí, chtěl bych ti pověděti: Ne utrhnout, jen tiše pohladit. Mít onu ilusi, jak měl jsem v dávném roce, kdy šel jsem rozkvetlou a vonnou zahradou. Hlas země hovořil mi vážně, přehluboce a hlavu bičoval mi těžkou záhadou, však stromy kvetoucí se smály meditacím a lístky růžové mi třásly do vlasů. Zas onou zahradou se, vděčný poutník, vracím z bolestné výpravy a hořkých zápasů. 9
Básně v knize Kalendář básníkův:
  1. Pramen
  2. Předjaří
  3. Pod haldou
  4. Sloky před májem
  5. Jabloňka
  6. Píseň
  7. Májová serenáda
  8. Andante
  9. Letní noc
  10. Den a noc
  11. Léto
  12. Krvavé jiskry...
  13. Dva životy
  14. Měsíc
  15. Dík
  16. Dar
  17. Nokturno
  18. Mlčení
  19. Večer před nedělí
  20. Scenerie
  21. Stín
  22. Sloky
  23. Verše
  24. Popelec
  25. Melodie
  26. Zpověď
  27. Cestou
  28. Pavučiny
  29. Chvála podzimu
  30. Říjnová moudrost
  31. Solveig
  32. Duchové ruce
  33. Šero
  34. Píseň listopadová
  35. Mrtvé
  36. Solus sibi
  37. Sníh
  38. Koleda
  39. Píseň