Dva životy

Vojtěch Martínek

Dva životy
Když hebce jde stín noci sametné, jak směšné poučky, které den si střádá! Litera suchá měkce ulétne, ubledlý měsíc do jizby se vkrádá – a ty se noříš jako v koupeli do stínů, do modra a do měsíce, tvé oči, které tolik trpěly, uzdraví vlídně hvězdná blýskavice. Nic není nemožno, vše ožívá, nic není mrtvo, všecky věci žijí, pták modrý z pohádek ti zazpívá v tajemném lese sladkou melodii... Zázraky velké kvetou ve snění. Nejsladší tělo ruka tvoje svírá, neviditelných zvonů souznění akordem měkkým u tvé hlavy zmírá. Snad ve dne muž jsi, co se naklání nad vetchou moudrost, nad ubohost lidskou, a ve snu hoch, co v mocném vzeplání se vypravuje na pouť romantickou... 21 Dva životy – to kletba nebo dar? Dva životy – to dvojí plamen zžehne. Dva životy – to dvojí světa tvar. A dvojí tíha chabé tělo sehne. 22
Básně v knize Kalendář básníkův:
  1. Pramen
  2. Předjaří
  3. Pod haldou
  4. Sloky před májem
  5. Jabloňka
  6. Píseň
  7. Májová serenáda
  8. Andante
  9. Letní noc
  10. Den a noc
  11. Léto
  12. Krvavé jiskry...
  13. Dva životy
  14. Měsíc
  15. Dík
  16. Dar
  17. Nokturno
  18. Mlčení
  19. Večer před nedělí
  20. Scenerie
  21. Stín
  22. Sloky
  23. Verše
  24. Popelec
  25. Melodie
  26. Zpověď
  27. Cestou
  28. Pavučiny
  29. Chvála podzimu
  30. Říjnová moudrost
  31. Solveig
  32. Duchové ruce
  33. Šero
  34. Píseň listopadová
  35. Mrtvé
  36. Solus sibi
  37. Sníh
  38. Koleda
  39. Píseň