Solus sibi

Vojtěch Martínek

Solus sibi
Když soumrak naklání se..naklání se... nekvil: záhy, záhy... když nesouzvukem přerván tichý nápěv tvůj, když země žíznivá už nemá živné vláhy, nežaluj, nežaluj... Jen nebuď jako žebrák u kostelní brány, co rány ukazuje, v chladném přítmí skryt, a hlasem naříkavým, psanec znamenaný, žebroní o soucit. Když pyšná kajícnice najde zbožnou cestu (už dávno zhasla sláva plápolavých dnů) a hlas tvůj uslyší, tu v pohrdavém gestu svou hledá almužnu a pustí s výšky minci v napřažené dlaně, však zrak se od tvé rány kvapně odrazí – Nu, řekni, prosebníče, jak zní Anděl Páně, když večer přichází? 53
Básně v knize Kalendář básníkův:
  1. Pramen
  2. Předjaří
  3. Pod haldou
  4. Sloky před májem
  5. Jabloňka
  6. Píseň
  7. Májová serenáda
  8. Andante
  9. Letní noc
  10. Den a noc
  11. Léto
  12. Krvavé jiskry...
  13. Dva životy
  14. Měsíc
  15. Dík
  16. Dar
  17. Nokturno
  18. Mlčení
  19. Večer před nedělí
  20. Scenerie
  21. Stín
  22. Sloky
  23. Verše
  24. Popelec
  25. Melodie
  26. Zpověď
  27. Cestou
  28. Pavučiny
  29. Chvála podzimu
  30. Říjnová moudrost
  31. Solveig
  32. Duchové ruce
  33. Šero
  34. Píseň listopadová
  35. Mrtvé
  36. Solus sibi
  37. Sníh
  38. Koleda
  39. Píseň