Pavučiny

Vojtěch Martínek

Pavučiny
Na vlákno z pavučin se zavěsily bláznivé naše vteřiny – Máš radost, provázek že hebce bílý se rozehrává nad stíny? Jak vítr roztančí se ironický, chvěje se směšně pavučí. Snad je to jenom všední osud lidský: přeludy chytat v náručí. Quijota zahubilo, ubožáčka, že zasníval se v záři dne. Snad spravedlivo tak, že každá hračka krvavé stojí výkupné. Víš, čím si koupí fantast pošetilý svůj sen a klamných minut proud? Že zrak má zakalen a nemá síly z pavučin vlákno roztrhnout – 40