Krvavé jiskry...

Vojtěch Martínek

Krvavé jiskry...
Krvavé jiskry srší do temnot. Jsi poraněna, noci červencová? Když umíráš, přec rudý svítí bod. A já si opakuji do noci ta slova, ty pošetilé zvuky, zmatené, jak mluvil jsem je plamenům a stínu. Ano, ne, ano – ale přece ne – Na modrých vodách do daleka plynu, plápolných očí svítí znamení, a já jen tiše šeptám, znova, znova: Ano, ne, ano... Zhasni, plameni, a těžce rozestři se, noci indigová! 20