JAK TA LABUŤ BÍLÁ...

František Dohnal

JAK TA LABUŤ BÍLABÍLÁ...
Jak ta labuť bílá: Celý život snila, tichá, němá plula modrým jezerem; snila v květném jaru, snila v léta žáru, snila v bílé ráno, snila večerem – ať jas slunce pila, ať ji bouře bila: stále jenom snila moje labuť bílá. Až když naposledy v nevlídný den šedý nad hladinou modrou s kleslou perutí labuť umírala – teprv zazpívalazazpívala, bílá labuť má svou píseň labutílabutí, a v tu píseň vlila vše, čím kdysi žila, vše, co kdysi snila moje labuť bílá. Jak ta labuť bílá i má duše žila: Celý život jenom dumal jsem a snil, duší zadumanou, všeho světa stranou vlastní svět jsem čarný sobě vybásnil a v něm jenom žila moje duše bílá a v něm snila, snila jak ta labuť bílá. Až teď naposledy, když zjev jakýs bledý duši mé v dál kyne bílou perutí, tu se rozechvělá duše rozepěla, zapěla svou píseň – píseň labutí, a vše, co kdys snila moje duše bílá, 9 v posled v píseň vlila jak ta labuť bílá. 10