A PŘECE VÍM...

František Dohnal

A PŘECE VÍM...
Mha na horách, mha v dolinách, a chlad, až v duši zebe... Ó, slunce, po němž šílím v snách, což nespatřím už tebe?! Což věčně mám jen zmírat v mhách, já dítě slunných jasů, a věčně smutku na vodách snít píseň teskných hlasů? A přece vím: tam v dálavách i mé kdes slunce hoří, tam v dáli kdes, v těch šedých mhách, v tom šedém bezdném moři... Mha na horách, mha v dolinách – ó, smutný, šedý čase!... Mé slunce, po němž šílím v snách, kdy zasvitneš přec zase?!... 30