KOMETA.

František Dohnal

KOMETA. l.
Na nebi hoří kometa, krvavým ohonem věští, že prý zas zboří, rozmetá na zemi pokoj a štěstí. A lidé moudří, zkušení, šedivé sklánějí hlavy: znají prý, och, to znamení, znamení válečné vřavy. Před léty též se změnila, a hned saň z východu žlutá v krvavé moře zbarvila bojiště divoká, krutá.... – – – – – – – – Na nebi hoří kometa – smutno té při myšlence: kometa, och, ta kometa – toť Haagska konference.
II.
V starém Haagu moudří páni míru mají zasedání. moudříMoudří páni, moudré rady – 71 na nebi však černé hrady. Moudří páni, moudré řeči – poteče prý krev zas něčí...
III.
Och, páni moudří, učení, marny jsou všecky ty rady, marno je vaše mluvení: nestichnou krvavé vády. Jeden jen moh’ by pomoci zjitřené zhojiti rány, vyléčit lidstvo z nemoci – to ten tak zapomínaný. Slyšíte? Stojí u dveří, na srdce tluče vám stále – běda však: lidstvo nevěří, neslyší Lékaře – Krále. A přece, páni učení, lidstvo jen tenkrát se stiší, každé až srdce promění Kristův duch v Kristovu říši!... 72