MÁKY.

František Dohnal

MÁKY.
O, moje rudé máky, dnes zas vás vidím plát a v slunci ohněm hárat a sterou barvou hrát. O, máky, i mé srdce jak vy kdys háralo a v bílé touze plálo a k slunci jásalo. Však brzy smutek přišel a jásot zmlkl v ráz a srdce chřadlo, chřadlo, jak květ, jejž zžehl mráz. – – – O, máky, rudé máky, dnes zas váš vidím květ a v srdci cos se budí, cos znova cítím chvět. Och, cítím: i mé srdce zas znova rozpučí a kvést a k slunci jásat se zase naučí. 31