LIDSKÁ MASKERADA.

LIDSKÁ MASKERADA.
Na lesklých parketách podivná víří směs: na lesklých parketách masky to mají ples. Mefisto s chocholem kohoutích černých pér, kol něho kolkolem pestrý rej bajader. Pierrot, harlekyn, markýzky, markýzi, rozmarných Columbin k smíchu smích pobízí. Učenci, básníci, malíři s paletou, bajazzo smějící honí se parketou. Fausti a Markétky, zelená domina, střeštěné baletky – kdo na vše vzpomíná! Voják, mnich, sedlák, král – vše v jedné směsici veselím plní sál veselím hýřící... 61 Každý má masku svou, každý svou úlohu: při ďáblu jedni jsou, druzí zas při Bohu. Každý má masku svousvou, pod ní svou vlastní líc ukrývá ubohou na zámku na tisíc. Pod maskou ukryti laškují, dovádí, pod maskou ukryti druh druha podvádí. A čím kdo hlouběji v masku se utají, tím tančí lehčeji v tom masek mumraji... Každý má masku tam – Bez masky jeden přec: ponurý, stranou sám, veliký kostlivec. Neviděn, neslyšen, ode všech cítěn přec, na rej se směje jen veliký kostlivec. 62 Na masky šklebí se: „Figurko ubohá, jak směšnou jeví se ta tvoje úloha! Jak směšnou škrabošku život, ten farizej, života pro trošku dal ti v ten směšný rej! Ale nic neškodí! Všecko se spraví zas: maska se odhodí, zežne se zralý klas! Masky, dál tančte tak, muziko, hrej jim, hrej! Poslední se mnou však bez masky bude rej!“ 63