VÁNOCE 1916.

VÁNOCE 1916.
Třesk pušek táhne po závěji a děla duní hluboce a zrudlým sněhem voje spějí – óó, vánoce, óó, vánoce! A všude krév a lkavé stony, jak v náhlém záští divoce kolony vráží na kolony – óó, vánoce, oó, vánoce! ÓÓ, vánoce, kde vaše něha? Kde snivé kouzlo jesliček? Kde radost, která jindy šlehá z těch milých vašich písniček? Kde hlahol zvonů v půlnoc znící vždy ze všech měst a vesniček? Kde po silnicích laškující jak dívek smích hlas rolniček? ÓÓ, všude jakby můra sletla v ty němé domy, v nádvoří, a všude tma a nikde světla dnes nehoří, och, nehoří, a zvony, zvony, drahé zvony, jež těšívaly ve hoři, teď roztaveny na kanóny kdes jinou řečí hovoří. ÓÓ, vánoce, jak jinak zněla vždy píseň vaše jásavá 95 dřív, než-li lidstvem zaúpěla ta dnešní bouře krvavá! ÓÓ, vánoce, jen smutek všude a bolest divá, drásavá, a všude jenom oči rudé, jak lidstvo sebe uštvává. ÓÓ, vánoce, tak smutku plny jste po třetí, již po třetí – a dál se valí války vlny a nelze konce viděti! ÓÓ, vánoce, vy svátky míru, však bez míru již po třetí, kdy konec bude tomu víru, kdy míru zvěst přec přiletí?!... Vše marno zatím... Po závěji dál děla duní hluboce a zrudlým sněhem voje spějí – óó, vánoce, óó, vánoce! Dál řine krév a lkají stony, dál v krutém zášti divoce kolony vráží na kolony – óó, vánoce, oó, vánoce!... 96