PÍSEŇ MEFISTOVA.

PÍSEŇ MEFISTOVA.
Já kníže Mefisto všemu se vysmívám, vše seštvu najisto, se vším si zahrávám. V pitkách svět opiji, rvačky štvu uměle, když se pak zabíjí, chechtám se vesele. Směji se svatosti, nevěřím v poctivost, samé to hlouposti, maskou je každá cnost. Takových masek dost má život – farizej: věda, cnost, poctivost – všechno je na prodej. Musí jen rozumět, musí jen můj být muž: pak jeho celý svět, jako můj – věříš už?... Hle, tam kdos horuje, k lidu hřmí ohnivě, jak prý lid miluje, zastává poctivě. 64 A zatím potichu blbečkům směje se, počítá ve smíchu, kolik to vynese... Jiný zas z vysoka vědy své vykládá, nikdo tak z hluboka,hluboka jak on jich nezbádá. Na jiné mínění rozhorlen láteří – svému však učení v duchu sám nevěří... Marketka klopí zrakzrak, jak jenom dovede, potichu myslí však, jak ji Faust odvede, stranou kams od lidí v útulné ústraní, kde nikdo nevidí, kde nikdo nebrání... Takých hle, masek dost život má, farizej – věda, cnost, poctivost: všecko je na prodej. 65 Musí jen rozumět, musí jen můj být muž: pak jeho celý svět jako můj – věříš už? Proto se chechtám jenjen, všemu se vysmívám, sám ukryt, neviděn, celý svět pletu vám. Jen já vím najistonajisto, pod maskou co kdo zač, já, kníže Mefisto, cynik a posměvač... 66