CESTOU.

CESTOU.
Bez konce poušť a noc hned přikvačí – běda, den, síla komu nestačí!... Po písku horkém, v slunci žhaveném od rána pádím v běhu šíleném. Od rána pádím, nohy klesají, cítím, jak síly z údů prchají. Po písku ostrém noha krvácí – v úzkosti zrak se k slunci obrací. V posledním lesku slunce zapadá, po zemi noc své stíny rozkládá. A stíny houstnou, stíny vzrůstají, chladné jich ruce všude sahají. A stíny houstnou, stíny vzrůstají, obzory mizí, ve tmě zmírají. Slunce, den, poušť i dálky nesmírné bez sledu mizí v noci příšerné. Bez sledu mizí, v půlnoc znikají – hyeny vyjí, kořist čekají... 16