PÍSEŇ BEZNADĚJE.

František Dohnal

PÍSEŇ BEZNADĚJE.
Vím, marno vše, vím, marno vše, již všechno pochováno: z té noci černé, příšerné, z té marně čekám ráno. Ty tam jsou hrdé mládí sny, ta tam je všecka pýcha, co dříve krví bouřilo, teď sotva pozavzdychá. A marny všecky zápasy a marny všecky boje, vždyť všecko, všecko ubili, co neslo touhy moje. Ach, všecko, všecko ubili a hrady pobořili a strhli mosty přes vody a všecko vyloupili. Jen jednu dýku nechali a s chechtotem mně děli: „Až poslední most strhneme, snad shodíhodí se ti, smělý!“ 17