SMUTEK MARNÝCH SNŮ.

František Dohnal

SMUTEK MARNÝCH SNŮ.
Všecko tak náhle ztemnělo: obzory, nebe – i v duši všecko tak zhořklo, ztupělo v marných snů bolestné hluši. Sny moje! Och, ni jediný nezůstal ušetřen zrady: zmizely vzdušné vidiny, všecky se zřítily hrady. Sny moje! Jak by bezedné všechny vás zhltilo moře! Zbyly jen noci bezhvězdné, zbylo jen bezměrné hoře. Hoře jak moře bez mezí zalilo nivy mé duše, hoře jak moře bez mezí z marných snů bolestné hluše... 19