SLZY.

SLZY.
Již obzor v stínu zakrsá, lem oblak západ zlatí, ó, dej mi hlavu na prsa a nauč zaplakati! Slz dávno vyschl v oku zdroj, mně v srdci zkameněly, teď myšlenek mých smutný roj z nich bouřně vzlétá ztmělý. A stesky, nudy, žaly mé – jen vy to víte, bozi! – ve děsů moci šálivé chrám duše zbořit hrozí. Poušť zpráhlá žárem oblohy, v ní Memnon vzdor svůj pění – já nevím, jsem tak ubohý či gigant v utrpení. 21 Ó, dobrodiní slzy jsou, mne nauč plakat zase, ať novou štěstí báchorkou svět zaplá mně v jich jase! Bych znovu se zas uspat dal té sfinze v obejmutí, a jen by větší čekal žal mé nové procitnutí... 22