V ROZJÍMÁNÍ.

V ROZJÍMÁNÍ.
Nad prostým stolem, v dlani skráň, při chudé lampě dumám a plnou hlavu starostí a plné srdce žalostí a plné oči snů mám. Můj život! tak tu hledím naň jak na keř, který chřadne, v něm bylo mnoho strádání a ještě více zklamání a radosti v něm žádné. Já platil krví jiným daň, pro cizí trpěl viny, co druhům slunce zářilo, mně neštěstí jen mařilo má úsilí a činy. Teď jsem tak orván, žalu tkáň jen v svědomí se noří..... V tom zdá se mi, kdos nade mnou perutí zavlál tajemnou, vše prosycuje zoří. 25 Tak v lesní zdroj, kam pit jde laň, se útlá dívka kloní, shrnujíc zlato kadeří stře vůni doušky mateří, zrak před svou krásou cloní. Tak žena muži tiskne dlaň; tak anděl slzy stírá v dny krutých zkoušek oběma: to Poesie – duše má – v mé utrpení zírá. 26