ČLOVĚK.

Jaromír Borecký

ČLOVĚK.
Tesknila květina v souvrati, do nebe vpíjela zraky, viděla ptactvo kol vzlétati, ke slunci zachtěla taky. Ze země vyrvala kořeny, po větru srdce své dala, vítr jí pel svál a lupeny, v prachu cest uvádala. Nebyla květina, člověk byl: ten také, když po slunci touží, vzerve se k letu – a v konec chvil zlomen se ve blátě plouží. Ten také, kdy nejvýše vzletět chce, bleskem jak sražen se kácí – a ještě rád ze své bezmoce v klid zemského klína se vrací... 49
Básně v knize Zpěvy života:
  1. ÓDA MELANCHOLII.
  2. PROPADNUTÍ OSUDU.
  3. ODLOUČENÍ.
  4. NAD LOŽEM TRPÍCÍ.
  5. BEZ PŘÍSTAVU.
  6. Z LISTŮ LÉKAŘI.
  7. ÚTĚCHA.
  8. V PŘÍRODĚ.
  9. SLZY.
  10. AŽ PŮJDEM...
  11. V ROZJÍMÁNÍ.
  12. ZAPADLÁ STANICE.
  13. SOUMRAKY DUŠE.
  14. VÝCHOD.
  15. CESTOU PARKEM.
  16. KDYŽ JSI SE VRÁTILA.
  17. SVÉ HVĚZDĚ.
  18. ZA SLUNCEM.
  19. MEDITACE.
  20. ČLOVĚK.
  21. JEŠTĚ SVÉ HVĚZDĚ.
  22. POZDRAV STROMŮM.
  23. NAD VODOPÁDEM V KRIMMLU.
  24. BLOUZNIVÁ NOC.
  25. PODZIMNÍ BOUŘE.
  26. OBĚTI HOR.
  27. SNÍH.
  28. JARNÍ HEKATOMBA.
  29. NA KREMLU.
  30. DVĚ JMÉNA.