AŽ PŮJDEM...

Jaromír Borecký

AŽ PŮJDEM...
Až půjdem spolu loukou asfodelů, já černý stín, ty bílý paprslek, skráň rozbodanou trním běd a želů nám zhojí z pelu těch květů lék. Co trpěla jsi, v niveč rozplyne se, vše zapomnění zhalí ve svůj šlář. Ty vytratíš se, vidin chorých děse! nám vzplane v plese jen jas a zář. Mé rty jen šeptat budou: Smilování! a tvoje rty jen budou odpouštět – ó, postav nehmotných kol tajné vlání tou žlutou plání v ten cizí svět! A ruku v ruce půjdem zase šťastní, svou láskou silní, jak jsme byli dřív, již rmutu světa více neúčastní, jen cenou vlastní těch blahých niv. 23 A půjdem s úsměvem a v roztoužení, jak ženich, nevěsta šli s druhem druh, v tvou náruč, Neznámo, ať ve svém vření, jež kypí, pění, jsi Nic či Bůh. 24
Básně v knize Zpěvy života:
  1. ÓDA MELANCHOLII.
  2. PROPADNUTÍ OSUDU.
  3. ODLOUČENÍ.
  4. NAD LOŽEM TRPÍCÍ.
  5. BEZ PŘÍSTAVU.
  6. Z LISTŮ LÉKAŘI.
  7. ÚTĚCHA.
  8. V PŘÍRODĚ.
  9. SLZY.
  10. AŽ PŮJDEM...
  11. V ROZJÍMÁNÍ.
  12. ZAPADLÁ STANICE.
  13. SOUMRAKY DUŠE.
  14. VÝCHOD.
  15. CESTOU PARKEM.
  16. KDYŽ JSI SE VRÁTILA.
  17. SVÉ HVĚZDĚ.
  18. ZA SLUNCEM.
  19. MEDITACE.
  20. ČLOVĚK.
  21. JEŠTĚ SVÉ HVĚZDĚ.
  22. POZDRAV STROMŮM.
  23. NAD VODOPÁDEM V KRIMMLU.
  24. BLOUZNIVÁ NOC.
  25. PODZIMNÍ BOUŘE.
  26. OBĚTI HOR.
  27. SNÍH.
  28. JARNÍ HEKATOMBA.
  29. NA KREMLU.
  30. DVĚ JMÉNA.