Episoda.

Jaroslav Kvapil

Episoda.
Podnes vás tak vídám, půvabnou a svěží, s graciesní posou, nejkrásnější z hostí... Jak ta léta letí, jak ty časy běží! Podnes dýše salon vaší přítomností. Jak to dávno, dávno! Všechno jest už cizí, přišly jiné touhy z daleka i z blízka... Jak ty časy běží, jak to v dálku mizí! A přec podnes po vás duši mé se stýská! V dálce bílé květy na váš hrob už sněží, vyprchaly vůně, zvadly vášně ryzí... Jak to dávno, dávno! Jak ty časy běží! Jak ta léta letí! Jak to všechno mizí! 1898.
[30]