Hovor při valčíku.

Jaroslav Kvapil

Hovor při valčíku.
Houslemi a flétnou zní to v rytmický a snivý spěch – není-liž vám podnes líto mého srdce po letech? – Srdce moje chví se tiše, smířeno je, věřte mi! A má celá duše dýše uvadlými růžemi. Minulost nám v cestu vkročí, políbí nás na čelo – [26] přivřete své modré oči, aby míň to bolelo! – Co tu růží zašlapáno a co touhy po štěstí! Je to dávno pochováno s naivní mojí bolestí. Houslemi a flétnou zní to v písni dávno rozváté – v neznámo a neurčito proč mne znovu lákáte? – Zde to bylo! V duši prázdné pálil mne váš horký dech... Proč vám noha v tanci vázne na tom místě po letech? Vždyť mne podnes v duši pálí sklamání to strašlivé – na tom místě rozšlapali moje srdce bláznivé! 1898.
27