Tiché sloky.

Jaroslav Kvapil

Tiché sloky.
Jakoby to bylo v onen jarní den, jakoby to bylo v květnu lásky naší, hledím do tvých oči, štěstím opojen, hledím do tvé duše, víc a více dražší. Promluvíš-li na mne, po celou noc dlouhou teď bych štěstím plakal, jako tehdy touhou, celý život znovu chtěl bych tobě dát, že tě nade vše mám, nade všechno rád! A když usměješ se, je tu jaro zas, nádherné to jaro mládí ztraceného, všechny jeho květy, které utrhla’s, všechna svěžest jeho, všechna vůně jeho. [49] Stokrát jsi mi bližší, slzou tvého oka teprv dnes ti vidím duše do hluboka – chtěl bych ti to říci denně tisíckrát, že tě nade vše mám, nade všechno rád! V modlitbách mé báby žlutý našla’s list, staromodní báseň dávno prchlé krásy, děd můj psal ji dávno, sotva lze ji číst – a ty nad tou básní dnes přec plakala jsi. Staromodní báseň mojí lásky chudé za sto let, věř, ještě plna vůně bude, plna pravdy bude, věčně bude hřát, že jsem nade všechno tebe míval rád! 1898. 50