Studie z divadla.

Jaroslav Kvapil

Studie z divadla.
Ze všech krásek v ložích nejhezčí je, unylá je, zajímavě bledá, dlouhé boa nosí kolem šíje, v koutku lože apaticky sedá. A la Henri Quatre má on vousy, doktorský naň diplom čeká příště, jeho oči sotva přivyknou si místo v loži hledět na jeviště. Ať je drama, opera či balet, na sebe jen upírají zraky – [122] až když potlesk k jejich sluchu zalét’, zatleskají nevědomky taky. Po aktě se sejdou v couloiru, povědí si zdvořilých pár frásí bez nadšení, bez myšlének žáru, způsobně a velkých bez nesnází. Léta jdou, on doktorem se stane, ona bude drahou jeho ženou, ve své kráse lehce nadýchané bude stále bledou, nezměněnou. V divadle mít budou loži svoji, kde vždy spolu budou sedat příště, manželství jich touhu upokojí, naučí je hledět na jeviště. Uzří roby, kterak zlatem svítí, obraz bídy uzří neskonalý – ale budou z toho tolik míti, jako když se na to nedívali. 1891.
123