Přípitek o půlnoci.

Přípitek o půlnoci.
Pět usedlo nás do kola, a každý pohár zved’. Jeden se smál, a druhý lál, třetí se rval, a čtvrtý vstal, byl jako mrtvola, byl k smrti bled. Leč já byl král, neb já se smál a já se rval a já jsem lál a hrdě stál – jen krčit jsem se nedoved’! [108] Všem jsem se smál a všem jsem lál a pak se s nimi rval – a všechny jsem je miloval! Neb toho, jenž se smál a smál, jsem rád měl pro ten smích. Ten, jenž mi lál, ten za to stál, bych na něj vstal a s nim se rval, a ten, jenž ztich’ – ó ten se bál, a jak jen ztich’, já chlapa litoval! A tak jsme vstali do kola a cítili své mládí, mok pili jsme, jenž plápolá, a měli jsme se rádi. Teď jiní sedli ke stolu a „Bratře!“ říkají mi. Jeden je škrob a druhý pop, třetí je rob a čtvrtý snop – fuj, cítím hrob a vidím mrtvolu, jež také přišla s nimi! Hoj, tys tu zbyla jediná z těch našich mladých pitek! 109 A na tváři ti zhasíná i tvého strachu zbytek! Ten, jenž se smál, už dávno scvrk’, a ten, jenž lál, má tlustý krk, ten, jenž se rval, teď moudře mrk’ – a já tu sedím sám a sám; je pusto do kola, a z myšlének, jež v duši mám, se dívá mrtvola! 1896.
110