ŠÁTEK SVATÉ VERONIKY.

ŠÁTEK SVATÉ VERONIKY.
Tiberius, starý císař římský, vyrážkou zlou po těle byv stižen oznámil svým věrným senatorům, že chce útočiště vzíti k nebi, když ho u lékařů nenachází. Slyšelť, že je v dálné Palestyně divotvorce velký, jmenem Ježíš, který rány hojí, mrtvé křísí, který jistě pomůže i jemu. Proto vyslati chce senatora, aby divotvorce v město pozval. Nabídli se všichni senatoři vladařovi prokázat tu službu, ale jenom jediný byl zvolen, přítel nejvěrnější, Volusian. Volusian vypravil se s lodí, plul a plul do dálné Palestyny, bouře však a nepřátelské větry celý rok loď zdržovaly v běhu, 62 nutily ji čekat po přístavech, nahražovat polámaná vesla, plachty urvané a zbité stěžně. Když pak dospěl v zemi palestynskou Volusian, přítel panovníkův, ohlásil mu Pilat, správce země, že byl Ježíš ondy přibit na kříž pro zlost Židů tvrdých, neoblomných. Zarmoucený Volusian přál si aspoň obraz tváře Ježíšovy uzřít někde. Hledali a našli u matrony zbožné Veroniky šátek s věrnou hlavou divotvorce, šátek, který podala mu tenkrát, když šel s křížem poslední svou cestou a měl zalitou tvář potem, krví. Tehdy Ježíš přitisk si jej k lícím a na šátku, jakby namalován, otisk zůstal svaté hlavy jeho se stopami trnového vínku, s krvavými sledy bičování i tím dobrým hledem, jímž se vděčil za tu právě prokázanou službu. Volusian pozval Veroniku s drahocenným šátkem k císařovi, 63 Pilata dal zakout do řetězů, na loď vstoupil, do Říma se vrátil. Zaplál císař hněvem k Pilatovi, do věčného vyhnanství jej poslal v Amerii, město v smutné dálce. Když pak spatřil šátek Veroniky, slzel velmi, na zem před ním padl, uctíval jej s lítostí a láskou – a hle, nemoc jeho pominula, zdráv se vzchopil, Bohu díky vzdával, matronu pak zbožnou Veroniku palácem a jměním obdaroval, obraz zázračný dal okrášliti zlatem, přečetnými drahokamy, a sám zůstal celý zbytek žití věrným ctitelem a sluhou Krista. Nelibě to nesli senatoři, že už vladař nectí staré modly; rozpáleni závistí a hněvem čekali, až císař odjel z města, a hned dali všechny vyznavače Krista pána zbičovat a vyhnat, biskupy a kněze dali v pospas lvům a tygrům v areně a cirku 64 a tak mínili, že vyhladili jmeno páně na vždy v městě Římě. Na ostrově Capri dověděl se o zločinech jejich Tiberius. V Řím se vrátil, odpravit dal spousty pohanů těch zlých a zapeklitých, psance kázal povolati nazpět stále věren úctě k Spasiteli. Zbožná Veronika dlouho žila v paláci svém, dožila sta roků a když umírala, odkázala obraz papežovi Clementovi, jenž jej celý život v úctě choval, v smrti hodině pak určil darem svému nástupci, ten zase svému, a tak došel šátek na papeže Jana Sedmého, jenž postavil mu skvostnou kapli v chrámě světce Petra blíže hrobu apoštola toho. Kapli vyzdobit dal svatý otec obrazem, jenž z kaménků jsa skládán, matku Ježíšovu představuje v slávě nebes, dole řeku Jordan, při ní Krista Pána pasoucího 65 dvanáct beránků, což vyznačuje dvanáctero svatých apoštolů, pod tím vším pak zobrazit dal sebe svatý otec, kterak zbožně klečí, k nebeským těm zjevům s úctou zírá, obraz kaple této vyzdvihuje, aby libě popatřili na ni Kristus, matka, apoštolští světci, přijali ji, pochválili stavbu, a si pamatovat uráčili, že byl tvůrcem jejím on, Jan Sedmý. 66