ZÁHADA.

ZÁHADA.
A nemohla a nemohla a nemohla pochopit tohle hlava Nikofora císaře: Než vytáh s vojskem z pyšné Byzancie, z všech hříchů umyl zpovědí svou duši a tělo páně přijal v zkroušenosti, i vojsko jeho zpovídalo se a tělo páně bralo v zkroušenosti, a patriarcha žehnal zbraním jejich a ve všech chrámech modlili se kněží za řeckých zbraní vítězství, za pokoření surového bulharského lidu, za přemožení krvavého Kruma – a teď tu leží Nikoforos císař s krvavým bokem a v středu pobitého vojska svého. Na kamenných těch bocích balkánských hor úpalem leží slunce červencové a holohlaví supi čekají tam, 92 co vítězný lid bulharský řve zpit vášní boje a teplou krví a bije raněné a prchající. A nemůže a nemůže a nemůže pochopit věc tu hlava Nikofora císaře: jak že to přišlo, jak to jen možno, jak se vše vůbec takto sběhnout mohlo. A nemohla a nemohla a nemohla pochopit vše to jeho hlava, nemohla ani v té chvíli, když přišel černý Bulhar, vjel do vlasů jí, stočil je kol ruky a švihem meče od trupu ji odťal. A nemohla už arci ani potom pochopit ten svůj příběh, když obložena stříbrem a plna ohnivého vína vznášena byla hrozným carem Krumem na zdraví boljarů, na slávu zbraní bulharských 93 a přitisknuta k plným rtům a vyprázdněna jedním douškem – ničeho nechápala nyní, jak nechápala dříve. 94