MACBETH.

MACBETH.
Král Macbeth v Římě byl, by dvou se stínů zbyl, dva stíny hrůzné, prokleté! – od chrámu k chrámu šel, na hrobech vyklečel, Macbethe, Macbethe, Macbethe! Na pravo Duncan král, na levo Banquo stál, dva stíny hrůzné, prokleté! Krev měli na prsou, kývali hlavou svou: – Macbethe, Macbethe, Macbethe! Bez svatých svátostí my šli jsme k Věčnosti, dva stíny hrůzné, prokleté, a ty, nás obou vrah, jsi po koruně sáh, Macbethe, Macbethe, Macbethe! Od chrámů prchá v chrám, dva stíny jdou s ním tam, dva stíny hrůzné, prokleté, pokleká na hroby, vedle ty podoby: – Macbethe, Macbethe, Macbethe! 118 Modlitba marna je, nevejdou do ráje dva stíny hrůzné, prokleté: jsme tobě souzeni, tys v našem vězení, Macbethe, Macbethe, Macbethe! Už prošel celý Řím, byl znaven modlením, dva stíny hrůzné, prokleté: – Ni papež nemá sil, bys osvobozen byl, Macbethe, Macbethe, Macbethe! A stíny těmi štván už jede z římských bran, dva stíny hrůzné, prokleté, a slyší jejich hlas: – Jen krev tvá smíří nás, – Macbethe, Macbethe, Macbethe! Ať jede v bílém dni, ať ve tmě půlnoční, dva stíny hrůzné, prokleté, po stranách letí s ním, hovoří šeptem zlým: – Macbethe, Macbethe, Macbethe! Tvé krve lačni jsme a pít ji budeme, dva stíny hrůzné, prokleté! – Tak s nimi zdrcen, něm, se vrací v skotskou zem: Macbethe, Macbethe, Macbethe! 119