KŘIŽÁK.

KŘIŽÁK.
Za zimy, kdy táh severák a hradem skuče zpíval, pil rytíř, až měl sklený zrak a tím se v prázdno díval. A bludné myšlenky mu šly tou těžkou hlavou jeho... Na život myslil, na čas zlý a marnost světa všeho. Co dělat? Kupcům zboží brát jak v starém lepším času? Pan císař tu a vezme hrad a duše letí k ďasu! A pře své s mečem v pěsti vést, už také nelze více – pan císař má přec tvrdší pěst a staví šibenice... 171 Noc přešla, den se v mlhách chvěl, pan rytíř pozdě procit, mdlo v očích, v hlavě šero měl a v duši žluči pocit. Jak ďáblův chodil tovaryš, tu hrad byl tich jak pěna a kde kdo byl, ten hledal skrýš, i čeleď, děti, žena. On v zimní kraj zří, na lesy, vše leží mrtvě, hluše, on stokrát denně řekne si: čas, hledat spásy duše. Den za dnem v mlhách kamsi táh, žádný mu klidu nedal, večer co večer k číši sáh a pokoje v ní hledal... Sníh roztál. Zima přestala, stráň plna kvítí byla, po modrém nebi plovala oblaka zářná bílá. Plovala v dálku v cizí svět – zahleděl se k nim chvíli, a náhle chtělo se mu jet k jakémukoli cíli. 172 Tu posly s nahým mečem slal pan císař celou zemí, rytíře, pány k sobě zval se všemi čeleděmi, by táhli s Krista praporem v daleké konce světa a očistili svatou zem od šelmy Mahometa. – Pan rytíř vydych. Na plášť kříž, meč brousit, čistit zbroji – A jede radostně z hradu již za spásou duše svojí... 173