V mlhavé touze.

Josef Václav Sládek

V mlhavé touze.
V mlhavé touze a ve zlatých snech jsem bloudil lesy a po ladech tak lehký, tak volný, jak ve vzduchu pták; – leč v srdci, pták sladce mít nemohl tak! Paprslek slunce pad v lesní chlad, já musel se za ním vzhůru podívat tam k nebi vysoko, kde ani mrak: vždyť v duši mé bylo také tak! Té písně hluboké, co táhla skrz les! mé mhavé touhy s ní splynuly dnes, splynuly v píseň; snů zlatý pták s ní odlet domů, tam do oblak. – 9