U klavíru.

Josef Václav Sládek

U klavíru.
Od rána do večera sedí u klavíru a hraje skályškály, přechody a trylky a má-li prázdné od cvičení chvilky, studuje půltóny a časomíru. A po prstu prst druhý, pátý zvedá a cvičí zápěstí a cvičí klouby, a její zrak se zatím hloubí, hloubí, – neb, co jí rozum káže, cit jí nedá – na pultu ležícího do Chopina... A náhle útržek zní nokturny tak zápasící, divý, pochmurný, – zas cvičení, – a klavír skřípá, stená. – A venku jaro je a plno kvítí a její hlava klesá unavena; – vždyť nemá ničehož a nemá věna a cvičí, hraje o to živobytí... 34