Ritornelly.

Ritornelly.
„Ne, pane můj, vám škoda růže jedné, ji raděj’ zahodím zde vedle cesty –“ a srdce tluče: „Zdali přec ji zvedne?“ „Ty černé oči, ach, kdo mne jich zbaví? matičko, matko, pomstěte mne přece, a rcete jim, ať vlídněji mne zdraví!“ „Mráz kosti láme – nechoď ku okénku“ – „Já komůrku již, matko, zuvírala, což by můj milý dnes si počal venku?“ „Proč, matičko, ten slavík zpívá z jara?“ „Dceruško, na to’s příliš ještě mladá“ – „Což ptala bych se, kdybych byla stará?“ 14 Po moři loďka pluje v tisíc mílí – „Což nebojíš se bouřlivé té vody? – „Vezmi mne ssebou, plavče roztomilý!“ „Kdo manželství, ten řetězů prý ušel, a já bych chtěla řetízek jen malý, když pro nic víc, jak aspoň by mi slušel.“ Je pavouk, pavučina, muška slepá – a není láska jedno ani druhé a srdce jako muška v ní se třepá. 15