Smích.

Josef Václav Sládek

Smích.
Tak perlivě jí úsměv ze rtů zvonil, jak tisíc ptáků když se rozpěje, a my jsme byli, jak když zavěje přes klasy vítr, – tak nás všechny sklonil ten její smích. To děvče, bůh ví jak to všechno bralo; nám každému se, že nás má rádo, zdálo, a ona jen se smála, tak smála! Nic zlého jen si nemyslete o ní, to byl by hřích! Nám každému se do dnes stýská po ní, z nás do dnes každý stich, když vzpomene kdo na ten dětský smích, jímž zasmála se, a pak dokonala... 35