Své ženě.

Josef Václav Sládek

Své ženě.
Ty pravdu máš: Ne to, co básník zpívá, ne jeho snění šťastným činí svět. V tom žití člověk z všeho naposled přec na věrném jen srdci pookřívá. A láskou jen se v Boží dílnu dívá, s ní k blahu vstoupá, bez ní padá klet, a byť snes básník na zem rajský květ, kdy podána zaň žebrákovi skýva? Dlaň věrně v dlani, náruč ve náruči, trnitou cestou lidstvo vstoupá k nebi, jen z lásky síla, práce, blaho pučí; kde není, tam jí básník nenaučí; přes hluchá srdce píseň jeho zvučí a stará bída dál se na svět šklebí. 131
Básně v knize Světlou stopou:
  1. Poesii.
  2. Zlatá šlépěj.
  3. Píseň.
  4. V mlhavé touze.
  5. Neděle v podjaří.
  6. Jarní píseň.
  7. Ritornelly.
  8. Píseň.
  9. Na samotě.
  10. Píseň.
  11. Socha u lesa.
  12. Den.
  13. Kristova hlava.
  14. Půlnoční zvony.
  15. 1621.
  16. Točič.
  17. U klavíru.
  18. Smích.
  19. V chýši.
  20. Hvězdná noc.
  21. Osiřelé.
  22. Fialy.
  23. Bludný rytíř.
  24. Mnich.
  25. Petr zvoník.
  26. Jan Lamač.
  27. Na podhradí.
  28. Vlci.
  29. Hodiny.
  30. Imogena.
  31. Kamarádi.
  32. Anna Potocká.
  33. Papů.
  34. Tři králové.
  35. Ďáblova romance.
  36. Hračkář.
  37. Zlatý pták.
  38. Tři jezdci.
  39. Po hvězdných paprscích.
  40. Chudina.
  41. Své ženě.
  42. Chorál.
  43. Stíny mrtvých.
  44. Život.