1621.

1621. (K obrazu M. Aleše.)
Náměstí pusté; pozdní noci stíny s prvního jitra šerem zápasíce, v dol sráží se od domů lomenice a těžce ulehají do hlubiny. Tou hluší jde jak poslední zvuk rány; neb těžkým šerem táhne to jak chvění, jež hluchnouc, tetelí se od lešení, kam tupě hledí domy s každé strany. Nad Týnským chrámem zoře úsvit prvý od hlubokosti nebes pruhem hoří, a věží dvé ční v nebes žhoucí zoři, jako dva prsty volající krví. – 30 Stíny se kupí u lešení lemu, a nad ním, světlaje se v ranní šeři, pochmurné věže od kovových dveří schod vede k špalku, černě zastřenému. A u sloupu, těch dveří na zámkoví zrak upírajíc, – stojí Smrť a čeká: v dlaň jednu hlava níž se k jílci smeká... a v druhé chví se věnec vavřínový! 31