Neděle v podjaří.

Josef Václav Sládek

Neděle v podjaří.
V slunečném svitu v šíři a v dáli dřímají pole, lesy a skály; nad ně se nebe sklání tak z ticha, jako když ptáče perutě šíří a na svém hnízdě v mechu a pýří hledí a dýchá. – Modlitbo svatá, modlitbo tichá, jež v tomto mžiku v prsou mi dýchá, jak také nade mnou, dítětem zniku, 10 nebesa z ticha perutě šíří, – dřímavou tiší naplň mi duši, hřej tam a bydli; neleť mi k výši, jediným hlesem, který se slyší; nebe tě tuší pod svými křídly. 11