Chudina.

Josef Václav Sládek

Chudina.
Nic není bolno tak, – ač málo vnady pro všední život má ten prostý list, – jak v šerém zraku ubožáků číst, když večer v světlé dívají se sklady. I ať tam jest co na dost skromném stolu, i ať tam skvost anebo květina, kus teplé látky, hračka dětinná, ty oči vpíjí se – pak sklopí dolů se v dláždění a mlčky kráčí dále. V tom poesie není naposled; kdež hledat jí v těch vráskách bídou vrytých! však, vidím-li ten plachý, smutný hled, tu líto mi těch lidí neskonale, jimž sousta nespadne se stolů sytých, ni hadřík, hračka pro ty děti malé, a v cestu trnitou ni jeden květ. 130