Půlnoční zvony.

Půlnoční zvony.
Když v němou půlnoc lidé v spánku leží a strastiplná hruď oddychá volně, tu mluví spolu, duní zvony s věží. V dvanácti úderech si poví spolně, vše lidské osudy, jak dole mijí: ten s jásotem a ten zas duní bolně. Teď ze hlav sterých věží zvony bijí; od věže k věži nocí táhnou tmavou, paměti zemřelých i oněch, kteří žijí. – „Já zazvonil dnes k svatbě hudbou hravou.“ „Já hranou zaduněl“ – a jiný hřímá: „Já krále uvítal dnes nad Vltavou!“ 28 A jeden hučí rtoma kovovýma: – to velký zvon je u svatého Víta – „Ta stará sláva, jak tak pevně dřímá!“ Řad mrtvých králů dole rány čítá. – 29