STRUNA LÁSKY.

Jaroslav Vrchlický

STRUNA LÁSKY.
Mně z dlouhých dívčích vlasů sám Amor strunu splet’, bych zpíval s láskou krásu, jež v klínu drží svět. A struna ta se kmitá jak slunce záření, když květin duše skrytá se dere z lupení. A struna ta se vlní jak ručej pod strání, jak zpěv, jímž azur plní na jaře skřivani. A struna tato výská, že ztrnulý je les, a Pan, jenž v syrinx píská, že zamyslí se kdes. [9] Bloudící nymfa v lese, ta zná ji pod keři – však jestli přetrhne se, mne v srdce udeří! 10