EM. LIŠKOVI při jeho odchodu do Říma.

EM. LIŠKOVI při jeho odchodu do Říma.
Juž spěješ letem ptáka, kde v listí oranž láká, na smavý jih, co u nás kvačíc z dáli bouř v mlhu chlumy halí a pole v sníh, Coco v dlouhý večer v kruhu číš k číši, druha k druhu, kde hárá krb, nás druží vzpomínání. Ó kterak s nebe sklání se luny srp! Ó ve paprsků reji plá mnohem kouzelněji na Kapitol, na villy, na zahrady, kde tichnou serenady, půl ples, půl bol, Nana Colossea rumy! Ó sny, ó tužby, dumy, ó procházky 45 do noci při hvězd svitu, kdy poddá se duch citu rád, bez masky! Ó šťastný! Krása celá ve štětci Rafaela ti kyne vstříc; a každá smělá tucha, květ každý tvého ducha má rosy víc! V svět spěješ zářný, jiný, nám zanecháš tu stíny a všední shon; jdeš v ráj, kde na umění a v píseň vše se mění, v zář, lesk a tón! Co spalo v duše hloubi, se v barev souzvuk snoubí a snivý lesk, a vnořen v staré mistry čte krásu tvůj duch bystrý jak z věčných desk. Sny v postavy se množí, legenda k tvému loži juž kráčí blíž, klín plný květů drží, v jichž zářné, vonné strži má zlatou číš. 46 V ní myšlénka se skrývá a hvězdným okem kývá. ó pij z ní, pij! Co velké, buď ti modlou, však na prostřednost podlou vznes hromný kyj! 47