SLOKY.

Jaroslav Vrchlický

SLOKY.
Proč v tvoje sladké sny vždy stín se vkrádá, jenž halí mrakem bílou tvoji skráň? Zrak těkavý proč v modré dálce bádá? snad ptá se, křídla štěstí pták kam skládá? Však darmo prázdnou k nebi vzpínáš dlaň! Jen počkej tiše! Snad ten anděl bílý, jenž v dětských duších štěstí nosí v svět, se obměkčí tvou krásou přec a schýlí se nad podušku tvou a život k cíli tvůj přivede a poupě touhy v květ! Ó věř a doufej snad už chvíli krátkou, on dotkne se tě koncem křídel svých a zašeptá ti ráje hudbou sladkou: Ty šťastná ženo buď i šťastnou matkou, a chudší o květ zmizí v červáncích!... 36