POD HVĚZDAMI.

Jaroslav Vrchlický

POD HVĚZDAMI.
Noc padá na hory, jak číš se chýlí k retu. Spí město. Bezčetná v něm světla zahořela, jak temna po vlnách by nádherná loď jela za duchů pokynem ku břehům jiných světů! Však nebe navzájem hvězd miliony zkvětlo, že nepozná můj zrak, co obloha se stměla, kde hvězda je, kde světlo! A řeka pode mnou své temné vlny valí, tam světla s hvězdami spí svorně v jedné hloubi. Tak moje myšlénky bájemi nebes vroubí mé poesie proud na obraz čaruplný. Když světlo ku hvězdě, myšlénka v píseň pluje, zřím v duše hlubinách, jak světu bůh se snoubí a tvář svou odhaluje. 25