ROMÁN.

Jaroslav Vrchlický

ROMÁN.
Zlé slovo padlo z té i oné strany a štěstí ptáček prchl polekaný, jak střelnou náhle vyplašený ranou s perutí ulít’ pestře malovanou. Kams used’ na strom a tam píseň zpíval. – A každý v nich svou bolest němě skrýval a každý sám byl jako hruška v poli a cítil pouze, jak to srdce bolí. A každý spínal ruce k večernici: Ó vrať se se, ptáčkuptáčku, dumně zpívající! I hvězdy samy kmitly šerem stromů a paprsk jejich prosil: Vrať se domů! Zda pták se vrátí? Třeba tiše čekat, jej modlitbou a vzdechem nepolekat, jít po špičkách, jak mrtvý byl by v domě, jak dryada by spala v starém stromě. Snad vrátí se! Snad teď a snad juž zítra! Ó smutné noci, beznadějná jitra! Ó štěstí, nechť se šeří den, noc stmívá; že aspoň slyší ho, jak ze sna – zpívá. 113