VÍŠ!

Jaroslav Vrchlický

VÍŠ!
Já neřeknu: Nech ruku na mé skráni, to útěcha je, to je požehnání! tím vzkypí teprv štěstí mého číš – to dávno víš! Já neřeknu: Nech očí safir šedý v mém oku stíhat vidin zlaté sledy, jím křídla dostanou a vzletí výš – to dávno víš! Já neřeknu: Dej z úst mi píti blaho, ty moje sladká dumo, ty má vláho, jíž vzkypřen duch necítí hmoty tíž – to dávno víš! Nic neřeknu, neb vše by málo bylo. Buď dál jezerem, v němž by zrcadlilo se žití moje skrz hvězd zlatou mříž, jak dávno víš! 30