NAJADA.

Jaroslav Vrchlický

NAJADA.
Jak těsně přilehá jí k tělu šat, na plných ňadrech lpí a luzném klíně, jak řeckou amforu na trambulině ji vidím, ruce k výši vzpjaté, stát. Juž parník blízko! Jeden skok a pád, jak zlatá rybka šplouchla ve hlubině, jak odlesk slunce tká ty vodní síně, tak čeří vlny její plavby chvat. Jen plná paž a bílé rámě časem se zachvěje a zahraje vln jasem, jež toužebně se tulí k ní a chvějí. Juž za námi co malý bod se míhá, leč oko stále v mlze ještě stíhá tu boků linii, ty ruce její! 112