ZAS NOVÝ KLEP.

Jaroslav Vrchlický

ZAS NOVÝ KLEP.
Zas nový klep, a věru stojí za to, i naslouchá mu jako hudbě tónů; nad vějíř ku starému seladonu se chýlí, v očích lesk a smíchu zlato; Aa mladé ňadro chví se těsně spjato a šíj se leskne sněhem v luzném sklonu. Co všecko dal by rád za chvíli onu, jež prchla jeseně jak listí sváto, Kdyžkdyž milovával! – Teď miluje zase, však tenkrát mlád byl, láskou hluch a slep, tak chvilka tato oné podobá se. A totéž jitro, týž vzduch jako tam, po plesu zrovna pro ten hloupý klep když rozešli se. – Pro vždy zůstal sám. 117