ROMANCE.

ROMANCE.
Šer jitra ležel na zemi, hoch polem kráčel s houslemi a lesem pak a kolem skal a hrál si, hrál; děl vánek, který čechral snět: Ó hraj mi, hochu, hraj! Leč od houslí skráň nepozved’, hrál sobě jen a celý svět byl čarovná mu báj. SelŠel dlouhým, svěžím pažitem, jenž smál se rosným prokmitem a drahokamů třísní plál – hoch hrál si, hrál: a vlna děla jako v let: O hraj mi, hochu, hraj! Leč od houslí skráň nepozved’, hrál sobě jen a celý svět byl čarovná mu báj. [81] A tmavá olše u jezu a bílý kvítek na bezu se schýlily, co kol se bral, a hrál si, hrál, a dychly spolu list a květ O hraj nám, hochu, hraj! Leč od houslí skráň nepozved’, hrál sobě jen a celý svět byl čarovná mu báj. I vzdychla skála, vzdychnul keř i kapradí i jedlí šeř, dub starý kývnul, hvozdu král, jak hrál si, hrál, drozd z tmavé houště vstříc mu vzlet’: Ó hraj mi, hochu, hraj! Leč od houslí skráň nepozved’, hrál sobě jen a celý svět byl čarovná mu báj. Ať trním jdeš či růžemi, jsi víc než hoch ten s houslemi, ó pěvče, vržen v světa žal, bys hrál a hrál? Čím v píseň tvou je lidský ret, jenž volá nám jen hraj? Za idealem duše vznět jen obracej a celý svět ti bude luzná báj! 82