Vížka.

Svatopluk Čech

Vížka. J. J. („Zora“ z 20. ledna 1863, č. 11.)
Tu vížku tam, tu štihlou, křížonosnou, jak často jsem ji v obraznost vídal, jak často mne v ty chvíle osívala, kdy s hafanem jsem na zahradě hlídal za nocí letních v boudě slaměné – Když se té vížky strany ruměné hynoucím světlem loučívaly, tu se mé oči malé, nevinné v tajemnou touhu nořívaly, tu křížek matkou ověšený rukou jsem tiskl zbožně sepiatou 30 a modlíval se potěšený na vížku hledě černou, hranatou; do temna kolem hroužila se ves a v spánku vinut ležel u mne pes, já posud zřel na vížku hranatou, až z boků jejích šarlat klesl a noci plášť se na ni snesl s hvězdného nebes temene... O, vy sny dětské, ztracené!
Básně v knize Prvotiny 1 (in Sebrané spisy Svatopluka Čecha):
  1. (Náčrtek z prázdnin 1862.)
  2. (Jiný náčrtek z prázdnin 1862.)
  3. Bílá paní.
  4. Vížka.
  5. Panoš.
  6. Mocnář.
  7. Pochod.*
  8. Bílá hora.
  9. Prsten.
  10. (Úryvek z r. 1863.)
  11. Písně svobodné.
  12. V úterý 11. srpna. *
  13. Ve středu 12. srpna.
  14. (Báseň bez nadpisu z r. 1863.)
  15. (Báseň bez nadpisu z r. 1863.)
  16. Bez nadpisu. *
  17. Bez nadpisu.
  18. Nepřítel. *
  19. Husar.
  20. Dědečkův statek.
  21. Mé sny.
  22. Chudobka.
  23. Vítr.
  24. (Úryvek z básně z r. 1864.)
  25. Píseň.
  26. Na bojišti.
  27. Dva bratři.
  28. Únos.
  29. Proslov.
  30. Elegie u hrobu Skřivánka. *)
  31. (Zlomek větší básně z r. 1865.)
  32. (Zlomek jiné větší básně z r. 1865.)
  33. Anoným
  34. Opravený konec této básně dle ústních i písemních kritik.
  35. Opravený konec básně: „Anonym.“
  36. Osud chuďasa.
  37. Dva vojíni.
  38. Bojiště.
  39. Austrii.
  40. (Zlomek z r. 1866.)
  41. Jiný zlomek z téže doby.
  42. Kmotra Vošatky kandidátní řeč.
  43. Mnich.
  44. Moriska.
  45. Hindu.
  46. Prsten.