Elegie u hrobu Skřivánka. *)

Svatopluk Čech

Elegie u hrobu Skřivánka. *) Elegie u hrobu Skřivánka. *)
 (1864?) Ó konviktistů dobo přeblažená, čarokrásná, kam jsi se přesmutným nám ztratila ztracením? Zda skřivana ptáka jsi si nad boky připiala péra, se skřivanem ptákem k oblohy modru letíc? Tenkráte, když z růžova lůžka Foibos Apollo pozdvihnul komoňů světlodeché spřežení, až kdy ve vlhkém líce bledé skryla luna paláci, i své bruny šeré, hvězdované na hlavách: tenkráte všem nám z rohu hojnost pozlaceného házela přemnožný buď země, buď vody dar. A hlavoklonní, křídlonozí nám posluzi prkna stavěli před zrak náš s nektarem, ambrozií! Ó, což tu sladkou šťávou se zalévala ústa a z polorozstouplých blýskala záře klapek! Tenkrát chutnaly nám všem lépe ku příkladu housky,housky nežli nyní suchá buchta, ta prázdnobřichá! A což knedlíky zpupné plovajíce v omastku jak v moři válečné velkoněmecké lodě! Nynějších leda v Shakespearu jsou maštěny líce, jenž Čecha blankytnou pásuje půdu vlnou. Stříbrokuté než stále kaší probírati lžíce neb vidličky tuhou barviti temně kubou: toť raději chceme nad ryšavou se skláněti mrkví, v spoustách košťálů hlávky nadarmo hledat. Velká rozmanitost panuje v jídlech dozajista. – Rozšiřte sluch svůj, slyšte tu rozmanitost: Brambor dnes, včera zemčata, avšak zejtra erteple, ještě za housku se nám v kávu podá i zemák. ——— *) Skřivan býval traktérem v arcibiskupském konviktě pražském a zemřel, když Svatopluk Čech byl v septimě nebo v oktávě. 121 V kávě není přísadku, není skořice hnědobarvé, vždyť ni kávy není, vždyť ani cukru není. Teď jak hvězdáři zkumní na hvězdy nebeské my v ruce máme tubus, spatřiti porce malé. Již vesele k nám vzhůru nepatří z mísy polévka, vždyť ubohá, jímž k nám patřiti, očka nemá. Již kyselých po sosech nám hojné vousy nerostou, a zrostou-li, dolů hned zase smutně musí. Dřeví nám bujnost již růžova zlámala křídla, již květu na tvářích, již v oku jiskry není. A kde hřebíkokutá podkovka si cinkala hlasně, již – zimě hroznou zbraň – bačkory jen je slyšet. Ó, proč’s nás nechala v ploduprázdné štěpnici této křídlem svým skřivaním pryč, minulosti, letí?
Básně v knize Prvotiny 1 (in Sebrané spisy Svatopluka Čecha):
  1. (Náčrtek z prázdnin 1862.)
  2. (Jiný náčrtek z prázdnin 1862.)
  3. Bílá paní.
  4. Vížka.
  5. Panoš.
  6. Mocnář.
  7. Pochod.*
  8. Bílá hora.
  9. Prsten.
  10. (Úryvek z r. 1863.)
  11. Písně svobodné.
  12. V úterý 11. srpna. *
  13. Ve středu 12. srpna.
  14. (Báseň bez nadpisu z r. 1863.)
  15. (Báseň bez nadpisu z r. 1863.)
  16. Bez nadpisu. *
  17. Bez nadpisu.
  18. Nepřítel. *
  19. Husar.
  20. Dědečkův statek.
  21. Mé sny.
  22. Chudobka.
  23. Vítr.
  24. (Úryvek z básně z r. 1864.)
  25. Píseň.
  26. Na bojišti.
  27. Dva bratři.
  28. Únos.
  29. Proslov.
  30. Elegie u hrobu Skřivánka. *)
  31. (Zlomek větší básně z r. 1865.)
  32. (Zlomek jiné větší básně z r. 1865.)
  33. Anoným
  34. Opravený konec této básně dle ústních i písemních kritik.
  35. Opravený konec básně: „Anonym.“
  36. Osud chuďasa.
  37. Dva vojíni.
  38. Bojiště.
  39. Austrii.
  40. (Zlomek z r. 1866.)
  41. Jiný zlomek z téže doby.
  42. Kmotra Vošatky kandidátní řeč.
  43. Mnich.
  44. Moriska.
  45. Hindu.
  46. Prsten.